15. 6. 2016

Na Pařížanku Dorothée Meilichzon jsme narazili při příležitosti jejího ocenění Designér roku na proslulém veletrhu MAISON & OBJET. Je autorkou interiérů těch „nejcoolovějších“ hotelů, restaurací a barů v hlavním městě Francie, ale také v Londýně, New Yorku, Monaku a na Ibize. Její projekty nesou jen malou podobnost, ale jsou sjednoceny stejnou atmosférou, kterou mladá designérka vytváří vrstvením výrazných vzorů, textur a barev, přičemž jakoby zcela odmítala jakákoliv dogmata a předsudky. Ona však ví velmi dobře, co dělá a její styl se tak stává nenapodobitelným.

Dorothée Meilichzon získala vzdělání v oboru průmyslový design na pařížské škole Strate a dále pokračovala ve studiu za oceánem na Rhode Island School of Design, kde se věnovala designu hraček. Pět let pracovala v Paříži, když se ve věku jen 27 let rozhodla založit si vlastní designové studio. Projektem, kterým vstoupilo na trh, byl návrh interiéru pro Prescription Cocktail Club v Paříži. „Mám opravdu ráda vzory, jejich vrstvení je jedním z nejtypičtějších prvků mé práce a můžete to vidět i na zcela prvním projektu, pod kterým jsem autorsky podepsaná,“ popisuje Dorothée. „V Prescription Cocktail Clubu jsem použila bohatý mix vzorů, výrazné tapety s ptačí tematikou jsem kombinovala s excentrickým damaškovým vzorem. Také už od začátku používám množství látek a ráda míchám okázalé grafické prvky a barvy. To mi umožňuje dát prostoru charakter po vrstvách, což je opravdu zábavná hra o hledání a stanovení limitů, o zkoumání hranic vulgárnosti... Je to trochu riskantní, ale právě tyto výzvy mě vždycky zajímaly.“

Srdcem anglofilka

Svou agenturu CHZON otevřela v létě roku 2009 a dodnes se do jejího portfolia zařadily návrhy interiérů více vyhlášených restaurací a barů nejen v hlavním městě Francie, ale také v Londýně a New Yorku. „Vždycky jsem měla blízko k Velké Británii a USA, kulturně i díky několika životním situacím, které mě tam přivedly,“ říká designérka, kterou, i když je dítě francouzských rodičů, lze označit jako srdcem anglofilku. „Od svých osmi let jsem chodila s mámou do Londýna nakupovat textilie, které nemohla najít v Paříži, takže jsem i se svými sestrami vyrostla ve velmi britském prostředí s množstvím barev a různých textilií,“ říká Dorothée Meilichzon. Vzpomíná, že jako dítě stále něco kreslila a stavěla, i když pak svůj talent dále rozvíjela studiem, byla to vášeň její matky pro interiéry, která ji ovlivnila nejvíce. „Ona mě seznámila s prací lidí jako Kit Kemp, když jsem měla sotva 10 let,“ vysvětluje designérka. „Miluju její práci, je taková jedinečná a ví, jak vytvořit perfektní atmosféru. Na anglickém stylu se mi líbí, že je velmi domácký, uvolněný a komfortní, vybízí vás jen tak si lehnout na gauč a relaxovat.“

Mladá designérka nachází inspirace všude kolem sebe, ale zejména v práci velikánů na poli dekoru, kromě Kit Kemp je to Dorothy Draper, Piero Fornasetti, David Hicks, Gio Ponti, Charles a Ray Eamesovi, ale i Francouzi Madeleine Castaing a François-Xavier Lalanne . „Ve své práci používám množství prvků typických pro francouzskou estetiku,“ říká jakoby na svou obhajobu. „Příkladem je vzor na kobercích v pokojích hotelu Grand Pigalle, který připomíná geparda. No baví mě kombinovat klasické francouzské designové prvky s vnějšími vlivy,“ dodává.

O tom, že je momentálně velmi vyhledávaná a ocenění Designér roku na zářijovém veletrhu Maison & Objet 2015 v Paříži přišlo ve správnou dobu, svědčí množství projektů, na kterých se v posledním roce podílela. Je autorkou interiéru a kompletní vizuální identity zmíněného pařížského hotelu Grand Pigalle. Dále je to Le Joyeux Bordel, koktejlový bar v Shoreditch v Londýně, otevřený koncem dubna 2015. Čtyřhvězdičkový hotel Bachaumont a Hôtel Panache jsou pařížské spoty, o jejichž design se postarala.

Recept na úspěch
Dorothée Meilichzon se při návrzích interiérů zaměřuje více na tvorbu samotného prostředí a atmosféry než na nějaký styl nebo trend. „Spousta lidí má doma něco od Toma Dixona nebo jiného slavného designéra a to je skvělé,“ říká, „ale v dobře zařízeném interiéru by si člověk neměl všímat značky či jednotlivé prvky. Měl by působit celistvě a mělo by v něm být cítit jedinečnou atmosféru. Tento přístup vyžaduje celkový přehled a globální myšlení. Když je to možné, ráda se podílím opravdu na každém aspektu svého projektu, ať už je to návrh interiéru, nábytku, grafika nápisů, menu, loga, nebo vzory a barvy koberců a jiných tkanin. Skutečně se snažím, aby celý projekt působil koherentně a dával smysl tím, že pracuji na každém detailu,“ dodává zanícená designérka. Klíčové je při tom pro ni najít správnou souhru mezi texturou a vzorem. Podlahy, stěny a nábytek v interiérech, které navrhuje, připomínají nadrozměrné koláže. „Jsem opravdu velký nadšenec grafického designu, typografie a vzorů. V interiérovém designu je důležitá symetrie. Mám ráda všechno pěkně uspořádané.“

Na cestě k jedinečnému výsledku je pro Dorothée důležitá i úzká spolupráce s řemeslníky. Zedníci, obkladači, truhláři, malíři, dekoratéři... Znalosti všech těchto mistrů jsou nezbytné pro vznik unikátního a nadčasového interiéru. Často a neúnavně pročesává starožitnictví a bleší trhy. Objekty nesoucí vzpomínky pak interpretuje s nádechem humoru a ironie. Historicky nabité dekory dotváří současnými kousky, často od zručných malovýrobců. To vše pro vytvoření míst se skutečně specifickým charakterem, které vybízejí lidi k poznávání a vzájemnému sdílení zkušeností. No zatímco její vlastní prostory hlasitě vyzývají své návštěvníky, aby se v nich cítili jako doma, v navrhování soukromých interiérů je Dorothée v podstatě nováček. Jak říká, ani zařizování vlastního bytu si moc neužila. „Jsem zvyklá vytvářet místa, kterými procházejí stovky lidí,“ říká. „Musí být sociální – přizpůsobené na setkání a zábavu množství lidí – a musí přetrvat. Na své práci mám nejraději právě její scénografickou stránku, líbí se mi myšlenka, že vytvářím něco jako divadelní jeviště, přičemž si představuji množství fiktivních příběhů, které se mohou v daném prostoru v závislosti na jeho designu odehrát. "

Text: Jana Zajasenská