2. 7. 2016

Královské opatství Fontevraud je jedním z největších klášterů, které se v Evropě zachovaly ještě z dob středověku. Historická památka zařazená pod ochranu UNESCO leží v malebném údolí řeky Loire, na hranici tří francouzských regionů (Anjou, Touraine a Poitou), kde patří k nejnavštěvovanějším turistickým destinacím. Dnes zde stojí nepřehlédnutelný hotel, který elegantně propojuje slavnou minulost s moderní dobou.

Fontevraud založil již v roce 1101 charismatický kazatel Robert d'Abrissel, přičemž klášter celých sedm století sloužil smíšené mnišské komunitě, kterou tvořili muži i ženy, aristokraté i padlé duše, třeba kajícné prostitutky. Řád se rychle šířil i do jiných zemí, od Anglie až po Španělsko, v nichž za jedno století vznikly stovky nových proboštstev. Existence řádu se úzce váže na královský rod Plantagenetů, ze kterého pochází Eleonora Akvitánska, ale i Jindřich II. a jeho syn Richard I. Lví srdce, kteří Fontevraud ustanovili za nekropoli celé dynastie. Druhá významná epocha kláštera při Loire se spojuje i s obdobím vlády Ludvíka XV. Díky všemožné královské podpoře se opatství stalo důležitým duchovním a intelektuálním centrem. Fontevraud byl ve Francii vůbec první stavbou, kterou označili za historický monument (1840).

Turistický tahoun

Koncem 18. století rozmach opatství zastavila Velká francouzská revoluce, během níž sídlo vyplenili, značně zničili a začali používat pro potřeby blízkého kamenolomu. O obnovu kláštera se částečně zasloužil Napoleon, který v něm v roce 1804 nechal zřídit věznici, v 20. století dokonce považovanou za jednu z nejobávanějších v celé Francii. Ta svému účelu sloužila do roku 1963, v dalších letech (a intenzivně zejména od roku 1985) se pozornost zaměřila na projekt obnovy této vzácné památky a s tím souvisejícího rozvoje turistického ruchu v kraji, který se mimo jiné proslavil i svým vínem či těžbou přírodních kamenů, jako travertin nebo břidlice. Díky přírodnímu, kulturnímu a architektonickému dědictví je oblast v okolí Fontevraud velmi výnosným „tahounem“ domácího cestovního ruchu, ročně totiž místní pokladnu obohatí až o 1,5 miliardy eur. Opatství, rozprostírající se na ploše 150 tisíc m², navštíví ročně až 200 tisíc turistů. Ze čtyř proboštstev se zachovaly jen tři, přičemž právě Saint-Lazare, obklopené nádhernou krajinou a jabloňovým sadem, je sídlem dnešního hotelu a restaurace Fontevraud. Součástí hotelu je kaple, kapitula a jídelna, ale i takzvaný Pavillon du Liban, který je vyjmut od vlastní budovy kláštera a otevírá se do zahrady, jenž v 18. století sloužila k pěstování léčivých bylinek. Proboštství Saint-Lazare se sice přetransformovalo na hotel již v 80. letech, rekonstrukce, která hotel přivedla do současné podoby, však začala až v roce 2012.

Od pergamenu k displeji

Jelikož jde o součást kulturního dědictví UNESCO, k projektu hotelu a restaurace bylo třeba přistupovat velice citlivě. I proto ho svěřili do rukou Gabora Mester de Parajd, hlavního architekta pro obnovu historických památek, a zkušených tvůrců ze studia Jouin Manka, kteří tvoří slavné duo; francouzský designér Patrick Jouin a keňský architekt Sanja Manka. Svým návrhem usilovali potěšit smysly, stimulovat emoce a nabídnout hostům nezapomenutelný zážitek. Svěží design, v jehož rámci se tvůrci vůbec nesnažili o historizující přístup, zdůrazňuje zejména kontinuitu vývoje, počínaje pergamenem, konče dotykovým displejem. „Je místem, které neztratilo svou duši a zároveň elegantně vkročilo do 21. století,“ vysvětluje David Martin, výkonný ředitel hotelu Fontevraud. Díky digitálním technologiím zde v září 2012 například rozběhli zábavně-naučnou hru pro děti, kterou si mohou užít na iPodech.

Základní myšlenkou však bylo nově interpretovat pojmy, jako jsou pohostinství, útočiště či nemocnice, které dlouhá století tvořily podstatu klášterního zřízení. Dnes jsou přetavené do „umění“, jak přivítat člověka, nabídnout mu dokonalou péči a potěšení. Hotel je koncipován jako „ideální město“, které vítá všechny hosty bez rozdílu (rodiny, páry, přátele či firemní klienty) a dokonale se jim přizpůsobuje, přičemž jim nabízí možnost zažít historii a „genius loci“ tohoto nevšedního místa a přispět do novodobé historie hotelu svým vlastním dílem. „Naší ambicí bylo prozkoumat vztah tří veličin – času (minulosti, přítomnosti a budoucnosti), prostoru a soužití. Projekt je postaven tak, aby podněcoval celou škálu aktivit, od komerčních, uměleckých a kulturních (koncerty, výstavy), přes intelektuální (debaty a konference), až po takové, na které se vážou rezidenční potřeby (kongresy, semináře a recepce),“ pokračuje David Martin. Hoteloví hosté si mohou, podobně jako ostatní turisté, užít dobrodružství objevování pokladů bývalého klášterního zřízení, ale formou neobvyklých, například i nočních prohlídek s průvodci, kteří vám odhalí i méně známá zákoutí opatství (například sklepy a další podzemní prostory).

Udržitelné město

S pomocí inteligentního nábytku a inovativní „mikroarchitektury“, jakož i kvalitních přírodních materiálů byli tvůrci schopni dosáhnout vynikající termální a akustické parametry, především v interiéru bývalé kaple a restaurace, vyřešit nedostatek přirozeného světla v prostorách kapituly. Inspirováni jednoduchostí původního kláštera a zůstávajíc věrní svému rukopisu se designéři soustředili především na jednoduchost a elegantní tvary, zdůrazňující fluidní a smyslnou atmosféru hotelu, kterou podtrhují vysoké stropy a prastaré zdi. „Nechtěli jsme ve Fontevraud vytvořit klasický hotel a restauraci, ale poskytnout jedinečný zážitek – jakousi cestu od tradice k modernismu, která nově interpretuje příběh Saint-Lazare spojením emocí, smyslného potěšení a poezie,“ říkají o svém návrhu designéři. Aby bylo možné adaptovat budovu podle nových potřeb, došlo k několika klíčovým zásahům – klášter uzavřeli novou samostatně stojící částí, nově rozmístili jednotlivé pokoje (jedině původním celám v noclehárně La Bourdonnaye vrátili jejich původní dispozici z roku 1504), upravili i půdu v ​​části Pavillon du Liban, přičemž zachovali jeho původní podlahové desky a otvory. Hotel i s restaurací se podařilo umístit v rámci původní budovy, aniž by se výrazně pozměnil její vnější vzhled. Renovace zároveň poskytla příležitost na zrestaurování několika zničených prvků originální stavby. V jižní a východní části hlavní budovy podléhaly přestavbě například pilíře a věž. Důležitý je i fakt, že rekonstrukce zajistila neomezenou možnost pohybu v téměř celém hotelu i handicapovaným lidem, což byla u tohoto typu a věku stavby opravdová výzva. Jelikož zařízení je součástí programu „Fontevraud – Udržitelné město“, kterým deklaruje svou environmentální a sociální odpovědnost, provoz využívá mnohé ekologické a energeticky šetrné technologie, třeba kotel na dřevní štěpku či přirozené chlazení, samozřejmostí je dvojité zasklení okenních výplní. Bonusem je vlastní kompostárna, minimalizace potravinových obalů či používání potravin z místních zdrojů, včetně vína a medu, a také kosmetických produktů od lokálních farmářů a manufaktur.

Text: Anna Salvová
Foto: Fontevraud/Nicolas Matheus